Z3V nebo-li závod tří vrchů- extrémní závod dvojic ObrazekZ3V nebo-li Závod tří vrchů se konal první víkend v listopadu. Celá akce byla pojatá jako extrémní závod (konaný v okolí Teplic v Českém středohoří). S částí roverů jsme se rozhodli se ho zúčastnit. Nakonec nás jelo 5 – Shark, Jelen, Kosťa, Lung a Koumák. Skupinky byly po dvojicích. Jak to viděla Shark: Hned na nádraží v Teplicích nás přivítal Král se svojí chotí. První úkoly nás čekaly po městě. Najít různé části zprávy, a tak dorazit do cíle. Večer se konala ještě seznamovací hra, na kterou museli být všichni oblečeni v historických kostýmech. ObrazekRáno v soboru se vyráželo podle pořadí, které jsme si vylosovali večer. Já a Spejblík jsme vyráželi s první skupinou. Vlakem jsme dorazili do Bíliny, kde začalo naše putování. První vrchol byl Radobýl. Na něm nás čekal úkol vyskloňovat správně slovo Radobýl. Poté nám byla v dáli ukázána výsypka, kam jsme se měli dostat. Upřímně, najít toto stanoviště bylo asi nejtěžší. Přes ty pískové duny jsme se hrabali děsně dlouho, než jsme našli stanoviště s balónky. Na tomto stanovišti jsme měli co nejrychleji vyběhnout pískovou horu. Bylo to docela obtížné, nebylo se čeho přidržet a písek hrozně klouzal. Potom jsme si měli nabrat co nejvíce písku co uneseme a donést ho na 3km vzdálenou zříceninu hradu. My jsme donesli 25 ešusů písku, což nebylo nakonec nikým překonáno J. Další stanoviště bylo slaňování. Slaňovali jsme z asi 15m skály. Byla to sranda. Poté jsme šli přes lesy a pole na další vrchol, kde bylo za úkol co nejdéle chytat lelky (maximální chytání však mohlo být 1 hodinu). Po hodině odpočinku jsme se vydali dolů z té křovinaté hory. Začínalo se stmívat a to celkem rychle. Dali jsme se do běhu, abychom stihli další úkol – lodě. ObrazekČekal nás úsek peřejí dlouhý asi 2,5 km. Byly jsme poslední hlídka, kterou na tento úsek pustili. Ostatní hlídky buď loďmi již nejely anebo jen na pár metrů, a pak měly zkrácenou trasu. Jakmile jsme nasedli do lodě, padla úplná tma. No, řeknu vám, jet peřeje ve tmě a nevědět, kde je jaký kámen, je tedy psycho. Čelovky tak daleko totiž nedosvítí. Lodě jsme zdárně přežili a pak nás již čekala jen dlouhá asi 6 km cesta do Teplic, navíc se dalo do hustého deště, takže jsme byli úplně mokří. Do Teplic jsme dorazili jako 11. hlídka a poslední, která závod dokončila v původní plné verzi. Hlídek bylo celkem 30. Byla jsem pyšná, že se mi letos závod podařilo dokončit. Bohužel naši kluci, kteří zde byli poprvé, se zasekli již u hledání toho proklatého druhého stanoviště. Večer byla společná závěrečná hostina na hradě u Teplic. V neděli se už jen uklízelo, pak jsme zašli do cukrárny (příšerně drahé – asi mají dovoz z Prahy, či co, že to tam bylo dražší než u nás). V 11 nám jel vlak do Prahy. Tak ahoj příští rok!! Culík-Shark Jak to viděl Kosťa: Večer před závodem, který měl probíhat v sobotu, každá závodní dvojice hlásila své ambice. Někteří se přišli vyspat, umřít a hlavně vyhrát. Ale já s Jelenem a poté i Lung s Koumákem přijeli poznat vidlákov. (každý Tepličák přeci musí vědět, že Praha je jediné město v Česku:)) Ráno nastal samotný závod, první postupový cíl byl prudce stoupající kopec, který jsme závratným tempem vyběhli, abychom na vrcholku spatřili smog v údolí. Bylo to tam moc pěkné. Další cíl se nacházel kdesi na výsypce na dost špatně označeném místě. Trochu jsme bloudili a už nás to moc nebavilo, tak jsme to trochu zatáhli- zbývalo nám asi dalších čtyřicet kilometrů....... ALE TO NEVADÍ !!!!!!!!!!!!! MY JSME PŘECE PŘIJELI POZNAT VIDLÁKOV!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Kosťa